Lao-c'

Vznik Tao-te-ťingu je historiky řazen do období starověku, do přibližně 6. - 4. století př.n.l. Právě v této době, na sklonku vlády dynastie Čou (周, Zhou), žil v Číně proslulý učenec, mudrc a duchovní učitel Lao-c' (老子, Lao Zi).

Jeho jméno znělo Li Erl (李耳, Li Er). Li je rodové jméno, které je mimochodem v Číně dodnes druhým nejčastějším příjmením, vlastně takový čínský Svoboda nebo Dvořák, a znamená "slíva". Stejné příjmení nosí například i tak známí herci, jakým byl Bruce Lee - vlastním jménem Li Čen-fan (李振藩, Li Junfan) nebo Jet Li - vlastním jménem Li Lien-ťie (李連杰, Li Lianjie).   Er nebo Erl bylo jeho křestní jméno, které dostal od svých rodičů při narození a znamená "ucho". Někteří badatelé spekulují o tom, že rodiče měli při výběru tohoto zvláštního jména na mysli symboliku pro poslušné dítě, jiní jsou názoru, že toto jméno vyjadřuje jeho schopnosti v učení - cokoliv jednou slyšel si okamžitě zapamatoval. Tyto a podobné spekulace jsou však zcela mylné, pouze se snaží uměle najít smysl tam, kde žádný není. Ve skutečnosti mají totiž Číňané mnoho staletí nazpět zvyk dávat dítěti při narození ošklivé nebo odpudivé jméno, aby od něj odvrátili pozornost zlých duchů. Toto dětské jméno zvané žu-ming se následně změní okolo patnáctého roku života, kdy dítě dospívá.

Z dochovaných pramenů jako jsou Historické zápisy Š'-ťi (史記, Shiji) nebo Knihy vrchních písařů Tchaj-š'-kung-šu (太史公書, Taishigongshu) víme, že Li Erl se narodil 14. dne sedmého měsíce třetího roku panování císaře zvaného Ting (定, Ding) "Ustanovitel" z dynastie Čou, 54. roku 34. cyklu, čili roku 604 př.n.l., ve vesnici Čchü-žen (曲仁, Quren) v okresu Li (厲, Li), obvodu Kchu (苦, Ku) v hrabství Čchu (楚, Chu). V průběhu svého mládí mnoho studoval. Nejvýznamějším z jeho učitelů byl mistr Lie-c' (列子, Lie Zi), o kterém víme jen tolik, že se jednalo o velmi výjimečného muže, který uskutečnil Tao. Když Li Er dospěl, dostal jméno Li Jang nebo Li Pa-jang (李伯陽, Li Bayang), což znamená "jangový, světlý, slunečný", nebo "pán jangu". V dalších letech jej však nazývali titulem Lao-c', který získal pro své vysoké vzdělání a hlubokou moudrost, a kterým ho označujeme dodnes.

Význam titulu Lao-c' je mnohými lidmi zcela nepochopen. Znak Lao (老), který se často, zde však chybně, vykládá jako "starý", se dá přeložit jako "veliký", případně "vážený, respektuhodný". V podobném smyslu se v dnešní době používá u slova učitel-profesor lao-š' (老师, laoshi), nebo třeba ve slově tygr lao-chu (老虎, laohu), přičemž tygr nebo učitel jistě nejsou v jádru staří, jako spíš velicí a respektovaní. Znak c' (子, zi), s původním významem "syn", přeneseně "dědic" nebo "avatar", se překládá jako "mistr" a byli jím titulovány nejvýše postavené duchovní autority své doby (Lie-c', Mien-c', Lao-c', Fu-c', Čuang-c'...).  V podobném smyslu byl také sám císař v průběhu dlouhé čínské historie titulován jako tchien-c' (天子, tianzi) - "zástupce nebes".     Je tedy patrné, že Lao-c' opravdu není žádný "starý filosof", jak jej mnoho lidí v Číně i na západě chápe, a už vůbec ne "starý syn", jak jej popisují lidové legendy, podle kterých ho prý matka nosila v lůně tak dlouho, že měl již při svém narození bílé vlasy. To všechno jsou až dětinské omyly předávané z generace na generaci už po celá staletí.   Ve skutečnosti ale titul Lao-c' znamená "veliký mistr",  a je srovnatelný třeba s dnešním titulem Dalajláma (tib. ཏཱ་ལའི་བླ་མ;  čín. 达赖喇嘛), v překladu "mistr velikosti oceánu".

Není těžké uhodnout, proč právě jeho chtěl mít císař ve své blízkosti a proč mu udělil funkci správce císařských archivů dynastie Čou. I v mnohem pozdějších dobách čínských dějin se nezřídka setkáváme s tím, že panovníci povolávají učence a mudrce na císařský dvůr, aby se jich zeptali na rady, ať již ohledně vlády či ohledně osobního života. Je zřejmé, že Lao-c' byl zrovna takovým moudrým rádcem svého panovníka a tím vlastně i duchovním otcem národa.

Jeho učení zaznamenané v Tao-te-ťingu je velmi výjimečné. Prakticky se vymyká všemu, co bylo do jeho doby v Číně obecně známo. Zcela překonává víru v do té doby uctívaná antropomorfní božstva a nechává za sebou i šamanskou démonologii nebo kult uctívání předků. Ústředním tématem jeho učení a zároveň předmětem našeho uctivého následování není nic menšího než Te a Tao, pojmy tak vysoké a univerzální, že se svou podstatou dají přirovnat našemu pojmu nejvyššího Božství. Historický význam Lao-c'a v dějinách a duchovní odkaz v literatuře Číny je stejně zásadní, jako je odkaz Mojžíšův v Izraeli, Achnatonův v Egyptě, Zoroastrův v Íránu, Mohamedův v Arábii nebo Buddhův v Indii. Naneštěstí bylo stejně jako u nich postupně jeho původní učení znehodnocováno a mylnými interpretacemi nakonec docela překrouceno.

Nejsme si jisti, jak vysokého věku se Lao-c' dožil. Jeho žákem a pozdějším nástupcem se stal mistr Čuang-c' (莊子, Zhuang Zi).

Ottův slovník naučný (1888-1909): Lao-c’

Lao-c’, starší vrstevník Konfuciův, přední myslitel čínského starověku a z největších myslitelů světa. Pocházel z nynější čínské provincie Chunan, narodiv se dle zpráv čínských v dědině Čchü-žen, okresu Li, kraje Kchu v lenním královstvi Čchu.

Dle staré tradice, jak zdá se, spolehlivé, narodil se 14. dne 9. měsíce r. 604 př. Kr., ve třetím roce vlády čínského císaře Ting-tanga. S tradicí touto shoduje se i údaj perského historika Rašíd-ud-dína. Naproti tomu vypravuje čínský encyklopaedista Ma Tuan-lin, že narodil se Lao-c’ v 42. roce vlády čouského vladaře Ping-wanga, což by bylo r. 729 př. Kr. O životě Lao-c’ově máme velmi málo zpráv. Jediným kritickým pramenem pro ně jest čínský historik S‘-ma Čchien z 1. stol. př. Kr. Z něho dovídáme se, že jméno rodiny Lao-c’ovy znělo Li (hruška), dětským jménem zván Er (ouško), vzhledem ku zvláštnímu tvaru ucha, pro který prohlašují někteří badatelé evropští (Douglas) Lao-c’a za potomka jednoho z kmenů, již obývali Čínu před Číňany, tedy nikoli za Číňana. Jméno dospělosti dáno mu Pa-jang (starší zář), po smrti přezván Tan (mistr). Jméno Lao-c’, t. j. starý filosof, označuje jej jako prvého myslitele staré Číny i přikládá se mu ve všech pramenech historických a filosofických. 

. . .